Na začátku roku 2016 jsem si vytvořila nástěnku vizí, na kterou jsem mimo jiné nalepila první fotku z letáku o Bosenských pyramidách. Tato fotka obsahovala i malou fotku doktora Semira Osmanagiče – objevitele a hlavního archeologa nejvyšší a nestarší pyramidy světa v Bosně. A my jsme se s ním v Bosně potkali. V druhé vlně tvoření jsem si napsala do svého tvůrčího deníku, co si přeji ohledně pyramid v Bosně. (pozn. O visionBoardu a tvůrčím deníku je více informací v tvůrčím sešitě „7 klíčů k vědomé tvorbě vlastního života„).
Od dětství miluji pyramidy a přírodu. Při psaní příběhu ohledně bosenských pyramid jsem měla několik záměrů – být tam s úžasnou partou (i se svým přítelem), zažít pyramidy i trochu jinak a „být za oponou“ (tak trochu možná i archeolog, vždyť to bylo jedno z mých dětských vysněných povolání), vidět osobně doktora Semira Osmanagiče, být v údolí Ravne – v tunelech, na pyramidě Slunce a Měsíce a vidět i jinou část Bosny a Hercegoviny než jen město Visoko – kde jsou právě pyramidy (napadlo mě vidět Mostar, Medžugorii, vodopády v Kravici, i Sarajevo a silné kamenné koule či obelisk).
Začalo to tím, že jsem na facebooku sledovala magazín, který jsem objevila před x lety, když jsem chodila na základní školu. Tento magazín mě velmi oslovil a já si zamilovala rady ohledně léčení a taky mnoho záhadných věcí, o kterých seznamovali čtenáře. V magazínu je hodně informací ohledně objevů pyramid nejen v Bosně. A tak jsem si jednoho dne všimla, že hledají dobrovolníky, kteří jim pomůžou vytvořit v údolí Ravne 2 projekt „Energie spirál“. Mé tělo se rozkmitalo a já cítila obrovské zaměření energie tímto směrem. Ozvala jsem se na výzvu a chtěla další informace. Zjistila jsem, že chtějí 3-4 dobrovolníky. Chtěli, ať se dopraví sami, protože členi redakce odjíždí o několik dní dříve. Bylo to tak silné volání, že jsem zaměřila pozornost na to, tam být. Sama jsem netušila, co vše se seběhne, a jak…
Na mou výzvu ohledně dobrovolnictví v Bosně na facebooku zareagovalo celkem 9 lidí. Někteří to vzdali hned, jak slyšeli podmínky (a to já úplně přesné podmínky taky neznala). Někoho jsem nechala „v pořadníku“. Tři kamarádi, projevili zájem jet a případně i řídit. „Super,“ říkala jsem si. Teď ještě sehnat auto a hlavně, ať jede i můj přítel. Něco mi pořád říkalo, ať nejezdím, pokud nepojede on (na cestě jsem pochopila proč ty vzkazy). Věřila jsem, že pojede, protože jsem nás tam „viděla“ spolu, i s těmi kamarády. Věřila jsem, že se sejde parta, která bude přátelská, ochotná pracovat a tvořit, objevovat a jezdit na výlety. Půjčili jsme auto v půjčovně na cestu 900km v partě lidí, o kterých jsem toho moc nevěděla (po různých vhledech viděla jsem věřila, že je a bude vše v pořádku…I přesto to byla jízda…). Předem říkám, že kluci byli skvělí, vždy se vrhli do práce a skutečně si mákli při kopání i zasypávání spirál. Jsem za ně velmi vděčná. Skutečně se zhmotnil nejlepší tým. Kluci měli brzo hotovo, a tak jsme mohli výletovat. I já jsem přidala ruku k dílu, sbírala kameny a upravovala kameny, natírala a další věci (to, ať víš, že jsem taky něco dělala – 🙂 smích). Ovšem, vraťme se k cestě…
Kamarád Tom zařídil auto v Brně, přijel k nám o hodinu později (předání auta probíhalo na poslední chvíli). A něco se mu na autě nezdálo. Upřímně mně taky ne. Vyšla jsem ven, vynést odpadky zrovna v moment, když zaparkoval – synchronicita. Nechali jsme auto zchládnout. Nachystali si svoje věci do auta a rozhodli jsme se jet pro kluky, kteří měli dojet do Otrokovic (my jsme jeli ze Zlína). Zajímavé je, že vlak kterým jeden z nich jel měl zpoždění, což i přesto vycházelo tak, že jsme se tam potkali chvíli po tom, co přijeli (synchronicita – Tom měl zpoždění s autem a kluci taky, takže nikdo na nikoho nemusel dlouho čekat)… A jelo se. První měl řídit můj přítel – díky bohu zkušený řidič. A pak se kluci nějak dohodli na střídání… Při jízdě jednoho kamaráda jsem zažila různé pocity (opravdu se ve mně ozýval i strach a kontrolovala jsem myslí auto, ať jede co nejbezpečněji). Můj přítel to pak nevydržel a raději ho vystřídal. No to jsem netušila, jaká bude cesta z Bosny, protože dávám lidem více šancí, tak jsme ho nechali řídit i nazpátek – na dálnici…(o tom později).
Místo spánku jsme se po krátkém zabydlení vydali s ostatními tvořiteli do údolí Ravne 2, kde bylo pro nás nachystané místo na zabudování energetických spirál do země. Údolí Ravne 2 je velmi jemné, energeticky ženské, skrývající mnoho pokladů – já tam třeba nalézala krystaly, někteří staré mince… Kromě těchto drobností je zde spousta jiných věcí – tunelů, energetických zářičů a vzkazů z jiných světů/dob/realit/dimenzí (každý, jak sám věří na čas a prostor). Má velmi silný uzdrající a ladící potenciál. Jednoduše toto místo ještě zažije své zlaté časy.
Já jsem si zažila různá, krásná setkání, s odpovědí na otázky. Setkala jsem se s jednou napojenou ženou, která řekla, že má odpověď na mou otázku (mluvila anglicky) a odpověděla mi přímo na to, co jsem se ptala před cestou – the magic time!
Parta kolem WM Magazínu (magazín, ve kterém se dočteš o pyramidách a dalších skvostných projektech) byla úžasná, něco jsme se dozvěděli i od nich, i když množství vtípků některé informace znehodnotily. 🙂 Viděla jsem cca 80% toho, co jsem chtěla – Ravne, tunely, Pyramidu Slunce, Měsíce, Mostar, Medžugorii, vodopády v Kravici a kolem Sarajeva jsem projeli. Nestihli jsme kamenné koule a obelisky. Věřím, že se do tohoto ráje znovu podívám. Vytvořili jsme s kamarády krásný projekt – který podporuje energii. Do spirál jsme vložili i mužské a ženské krystaly, a kluci vytvořili skvělé přírodní lavičky. Kamarád Tom dělá řemeslnné práce, a tak věděl přesně, jak má co tvořit – díky za něho. Byla to jízda, na kterou se vzpomíná. Bylo to něco úžasného, a já jsem za to vděčná. Příroda v Bosně je náderná, čistá a svá. Moc jí přeji, jak si uchová svoji přirozennost (víme, jakou má historii Bosna a Hercegovina). Přesto, že mě někteří ezo přátelé varovali, že jsou tam těžké energie (ne příliš pozitivní), já zažila moc krásnou Bosnu – s přátelskými lidmi (i přímo obyvatele Visoka – velmi milí lidé) a přírodu jako takovou jsem vnímala jako čistou (přesto, že vjemů a vhledů jsem měla mnoho).
Popisovat Ti to podrobně? Byla to jízda, kdy nás několikrát na dálnici málem smetlo auto. Byla jsem vzhůru celou cestu po chorvatské dálnici a žádala o podporu a příjezd v bezpečí do ČR. Ano, byli jsme po cestě zpět trochu ve stresu a někteří i ve strachu (no to víte, když tam kluci jeli i díky mně, chtěla jsem, ať se všichni vrátíme ve zdraví domů). Po několika hodinové noční cestě jsme dojeli do ČR. No měli jsme drobnou nehodu – naštěstí v ČR a naštěstí jen na autě. Zaplatili jsme část opravy auta a pneumatiku. Byla jsem vděčná, že jsme ve zdraví přežili. Během cesty jsem poznala, co to je být vděčná za život, oceňovat ho a zaměřovat se na to, co chci (bezpečně dorazit a zůstat všichni zdraví – na auto jsem nějak zapomněla).
Jeď do Bosny – pyramidy a tunely uzdravují na tělesných i nefyzických úrovních. Je to velmi silové a kouzelné místo. Navštiv údolí Ravne 2, námi vytvořené místo se spirálami a naciť si jejich působení přímo na svém těle.
Zhmotňovali se mi různé přání – mimo jiné jsem si do příběhu psala, že chci, aby kluci zažili i pravý bosenský oběd s místními – a to se nám podařilo víckrát 🙂 Dokonce při jednom z obědů s námi byl i doktor Semir Osmanagič. Skvělé, moc tomuto projektu přeji úspěch. Přeji úspěch každému, kdo ukazuje, že VŠE JE JINAK a žádná historie, jakou nás učili ve škole neexistuje… Good Luck! Hodně štěstí a Ty si užij tu jízdu. 🙂
A jak můžeš vědomě přitahovat to, co chceš? Získej tvůrčí sešit „7 klíčů k vědomé tvorbě vlastního života“ a buď tvůrcem svého života.
Děkuji všem synchronicitám. Tato cesta bylo splněné přání. Několik splněných přání a já si přeji opět se tam podívat a užít si pyramidy, Bosnu zase trochu jinak…
Děkuji vám všem – milí spolutvůrci. O energiích spirál a pyramidách v Bosně se dočteš ve WM Magazínu. O pyramidách v Bosně nalezneš více informací i v překladu knihy od dr. Osmanagiče.